BUDDHISMUS

Budhistické náboženství

     Jedno z nejrozšířenějších světových náboženství – buddhismus – má svůj počátek v Indii v době asi před 2 500 lety. Jde o specifické náboženství, filozofii i životní moudrost zároveň. V době svého vzniku se buddhismus jevil jako reakce na vystupňování protikladů mezi sociálními skupinami, postavil se dokonce do opozice proti oficiálnímu bráhmanistickému kastovnímu systému tím, že prohlásil všeobecnou rovnost. Na druhé straně je ovšem učením sociálně pasivním, odtrženým od konkrétní historické situace. Tím byl buddhismus přijatelný pro vládnoucí síly, což se stalo hlavním předpokladem jeho rozšíření. Jako náboženství se rozpadl ve dva hlavní směry. Raný buddhismus – hínajána – malý vůz (úzká cesta ke spáse) a mladší buddhismus – mahájána – velký vůz (široká cesta k spáse).

Celé náboženství buddhismu se odvíjí od základní zkušenosti, kterou učinil princ Siddhart Gautama, který ve 29 letech se velmi trápil, když se setkal s krajní nouzí a utrpením lidí na světě. Pohnutý lidským utrpením, se rozhodl osvobodit sebe i všechny bytosti od strasti. Opustil rodinu a svůj majetek, začal cestovat, aby našel řešení lidské bídy. Při svém hledání následoval nauky několika učitelů, ale jejich cesta ho nikam nedovedla, proto se vydal cestou vlastní. Prováděl asketické praktiky, ale ty mu také nestačily. Po třech letech se mu dostalo osvícení, když nakonec usedl pod fíkový strom, ponořil se do hluboké meditace a dosáhl tak probuzení 1/  a pochopení. Stal se mnichem (nazývaným Buddha Šákjamuni) a začal své myšlenky předávat druhým lidem. Po svém probuzení šel do Benaresu, kde vyložil učení – dharma. Jeho základ lze najít ve čtyřech ušlechtilých pravdách, do nichž Buddha vtělil svou zkušenost.      

A to :

1. Vše v životě je strast (světské bytí je neuspokojivé, strastiplné utrpení)

2. Příčinou strasti je touha, žízeň po životě (příčinou utrpení je žádostivost spojená s rozkoší a lpěním na smyslových rozkoších)

3. Zánik žízně, dosažení svobody od vášní, neulpívání (utrpení je možné ukončit zničením a zaniknutím této žádostivosti)

4. Cestou k zániku strasti je osmidílná stezka (mravný život, kultivace mysli a moudrost) – jako pravé pochopení, myšlení, řeč,

    jednání, život, úsilí, bdělost a soustředění.

       Plněním těchto zásad člověk dosáhne nirvány, která osvobozuje člověka po skončení pozemské existence od dalšího koloběhu životů – samsáry. 2/ Až do svého osmdesátého roku žil Buddha jako putující mnich a vysvětloval své učení. První koncil svolaný krátce po Buddhově smrti trval několik měsíců. Jeho účastníci se snažili zaznamenat přesné znění Buddhových slov pro další generace. Učení shromáždili do dvou sbírek : Sútrapitaka (koš nauky) a Vinajapitaka (koš disciplíny). Později na třetím koncilu ve 3.století př.Kristem přibyla ještě Abhidharmapitaka s komentáři objasňujícími filozofický obsah Buddhovy nauky. Pro celou sbírku se později začal používat souhrnný název Tripitaka (tri koše).

Pojem dharma

     Pojem dharma vyjadřoval původně to, co drží pevně, tedy zákon, řád, právo. V jiné rovině postihuje dharma pravidla, předpisy, zákazy a povinnosti především v etickém aspektu, tj. jako mravní zákon vypovídající o tom, co je dovolené, správné a prospěšné. V množném čísle se tohoto pojmu užívalo v nejstarší buddhistické filosofii pro věci nebo základní složky světa jevů, jak jsou vnímány myslí. V těchto složkách se jeví dharma (v původním smyslu) jako přírodní a světový zákon o věčném vznikání a zanikání. Dharma existuje objektivně, nezávisle na lidské vůli či chtění. Proto buddhismus není nijak závislý na víře, jak ji chápe např. křesťanství. Buddha dharmu různým způsobem vysvětloval, nikdy však necítil potřebu jí zdůvodňovat nebo dokazovat. Ten, kdo dosáhl cíle a sám nazíral pravdu, nepotřeboval již důkazů.

Kultura a umění     

     Buddhismus – jako náboženské myšlení, spojené těsně se způsobem života, se odráží i v kultuře řady národů, ponejvíce v Asii – Indii, Číně, Thajsku, Koreji ….

     I když veškeré dochované památky vyjadřují náboženský charakter, přesto nepůsobí mysticky a nábožensky, ale zaujímají nejdříve světskost. Jde zde o prolínání posvátného se všedním, božského s lidským, smyslového s duchovním. Posláním umění je podněcovat náboženskou představu prostřednictvím symbolů a prostřednictvím smyslových forem, které se řídí estetickými kritérii, odlišnými od kritérií západní mentality.

Základní vývoj indické kultury, který ovlivnil vývoj dalších východoasijských kultur, se rozděluje historicky na 3/ :

a/ kulturu povodí Indu (2500 – 1500před n.l.)

b/ kulturu predguptovskou (4.stol.před n.l. – 4.stol.n.l.)

c/ kulturu guptovskou (320 – 470)

d/ kulturu poguptovskou (470 – 800)

     V rámci prvních počátků rozvoje indické kultury nejde jen o výstavby prvních měst, ale i náboženské stavby – stúpy, sošky (ztvárňující mužské a ženské nadpřirozené bytosti, víly a démony, např. nágovia a náginí (bytosti s lidskou hlavou a hadím chvostem), jakšovia a jakšiní (duchové vegetace), apsary (víly, nymfy), sochy Buddhy, ale i různé busty, literární památky – jako básnické eposy či různé cykly politického, vojenské i společenského charakteru.

Stúpy - kupolovité stavby, sloužící jako schránky na relikvie, byly zdobené reliéfy, skulpturami a kamennými bránami (tórany), které vyznačovaly přechod z vnějšího světa (materiálního světa ) do světa duchovního. Skulptury vyjadřují radost ze života poetickými mladistvými těly – žen i mužů. Tři nejúplnější takovéto stavby se zachovaly v Saňčí. Další dva typy buddhistických staveb jsou čaitja (svatyně) a vihára (kláštery). Oba dva typy staveb se hloubily do skal. A jejich vnitřní prostory byly bohatě zdobené reliéfy a nástěnnými malbami.

Čaitja – stavba obdélníkového charakteru, v němž hlavní loď je oddělená od bočních lodí řadou sloupů a zakončená apsidou. V ní je umístěná malá stúpa, okolo které mohou chodit věřící. Nejznámější je čaitja v Adžante či c Kárlí.

Vihára – je čtvercová síň, která má strop podepřený sloupy a vchází se z ní do přilehlých místností.

Pagoda –  buddhistický chrám obvykle uchovává nějakou památku na Buddhu, třeba jeho oděv nebo sandál. Většina těchto chrámů je vysoce honosně zdobená stavba zlatem a diamanty, do níž může vstoupit člověk jen se zakrytýma mohama, rameny a pažemi. Při vstupu do chrámů si musí člověk vždy zout boty.

     V počátcích buddhismu byla všechna ztvárnění s náboženskou tématikou založená na doktrinálních symbolech – dharmachakra. 4/ Postupně byly tyto symboly nahrazovány vyobrazeními Buddhy. Významným rysem propojení buddhismu s životem bylo právě zobrazování Buddhy v lidské podobě. Zároveň v každé asijské zemi se využívají a objevují různé typy sošek, pro některé jsou častější jedny, pro některé zase jiné typy sošek. Ale i když veškeré podoby Buddhy se lišily velikostí, byly si hodně podobné, neboť v základu představují Buddhu sedícího na lotosovém květu. Sochaři si vzali ponaučení a ztvárňovali Buddhovy nejběžnější pozice (asanha) a gesta (mudra).

Nejběžnější Buddhovy pozice (asanha)

1.Buddha sedící (v diamantovém sedu vajrasana) - variace symbolizující meditaci. Buddha zaujal tuto pozici posledního dne svého osvícení pod stromem.  

2. Buddha sedící (na svinutém hadovi) - oblíbená variace ztvárňuje Buddhu sedícího na svinutém hadovi ochraňujícím Buddhu s rozšířenou částí kolem hlavy.Tato pozice vypráví příběh o Buddhově meditaci během období dešťů, kdy had poskytuje ochranu proti vlhké půdě a úkryt před bouřemi.                   

3. Buddha sedící (v sedu dobročinnosti bhadrasana) - jedna z méně častých variací sedícího Buddhy. Symbolizuje vůli povstat a vydat se na cestu blaha všech světských bytostí. 
4. Buddha ležící - tato pozice symbolizuje Buddhův vstup do Nirvány při jeho smrti. 
5. Buddha stojící - symbolizuje Buddhův sestup z nebe Trájastrinša (Távatinsa) poté, co navštívil svou matku a přednesl jí svoje kázání. 
6. Buddha kráčející - symbolizuje taktéž Buddhův sestup z nebe. 
 

Nejběžnější Buddhova gesta (mudra)

1. Dhjáni mudra (Samadhi mudra) - neboli gesto meditace, kdy ruce odpočívají v klíně dlaněmi vzhůru, pravá nahoře. Palce směřují k sobě a dotýkají se v mystickém trojúhelníku. Buddhisté tak meditují dodnes. 

2. Bhúmisparša mudra - gesto žádosti namířené k zemi je nejčastěji zobrazovanou mudrou - levá ruka leží v klíně dlaní vzhůru a prsty pravé ruky odpočívají na pravém koleni a směřují k zemi. Ztělesňuje významnou epizodu v životě Buddhy, kdy meditoval pod stromem v Bódhgaji v Indii a odmítl se pohnout, dokud nedosáhne osvícení. Zatímco jeho nepřítel Mára jej uváděl v pokušení krásnými dívkami a hody, Buddha se dotkl země, aby přitáhl pozornost bohyně Země a ta viděla, že svodům úspěšně odolává. Ihned poté dosáhl osvícení.   

3. Vitarkha mudra - neboli gesto učení, kdy jedna nebo obě ruce jsou položeny na hrudi s dotýkajícím se palcem a ukazováčkem a vytváří tak kolo zákona (Dharmachakra). Symbolizuje Buddhovo první veřejné kázání k pěti asketům. 
4. Abhaja mudra - gesto nebojácnosti, ochrany a rozptýlení obav, které zobrazuje pravou ruku (příležitostně obě ruce) s roztaženou dlaní zdviženou v gestu "stát". Reprezentuje Buddhovu nabídku, že ochrání své následovníky. Toto gesto učinil bezprostředně po dosažení probuzení. Jeho obměnou je gesto krocení vod, kdy obě ruce míří dlaněmi dopředu a prsty vzhůru. Gesto symbolizuje epizodu, kdy Buddha utišil povodňovou vodu řeky Nairaňdžana (dnes Lilaňdž), přítoku Gangy v severní Indii. 
5. Varada mudra - gesto poskytované přízně a milosrdenství. Je symbolem daru Pravdy, který Buddha nabídl celému světu a přání věnovat se lidské záchraně. Toto gesto je často kombinováno s abhaja mudra, má řadu variací a často se plete.     

6. Dharmacakra mudra - gesto zvěstování nauky. Připomíná okamžik Buddhova prvního kázání po jeho osvícení v jelení oboře u Sarnath. Obě ruce jsou v gestu vitarkha mudra. I zde existuje řada variací.  

Buddhovy stopy

     Otisky Buddhových chodidel byly všeobecně vytvářeny ze štukové omítky a obsahovaly 108 slibných znamení (což zahrnuje odkazy na 16 buddhistických nebí, tradici 4 velikých kontinentů a 7 velikých řek a jezer - nejsnadněji spatříte takové obrazy na chodidle ležícího Buddhy v chrámu Wat Pho v Bangkoku) a uchovávaly se ve speciálních mondopech. Do dnešních časů se uchovalo jen několik sukkhothajských stop, ale exempláře z období Ayutthaya a Ratanakosin najdete roztroušeny po celé zemi. Nejznámější je otisk Buddhova chodidla Phra Phutthabat, který najdete v provincii Saraburi. K tomuto artefaktu se konají několikrát ročně ohromující náboženské poutě. 
     Všechna trojrozměrná Buddhova vyobrazení jsou objekty úcty, ale některá z nich jsou objekty úcty výrazně hlubší. Některé sochy údajně symbolizují lidské vlastnosti a rysy nebo nějakým způsobem reflektují neobyčejné události, jiné předvádějí zázraky nebo jsou obdivovány pouze pro svoji krásu, fenomenální velikost nebo dokonce i pro materiál, ze kterého byly vytvořeny - například pokud jsou vyrobeny z pravého zlata nebo nefritu (viz. thajský artefakt Smaragdový Buddha). Ale jakékoliv zobrazení Buddhy je posvátné (ať už je třeba staré, malé či neúplné)

Další památky

     Vyobrazování dalších soch a sošek mělo sklon k nadměrné detailnosti : postavy dostávaly na sebe více šperků, zpřesňovaly se rysy tváří a modelace celé postavy, hlavně noh. Vytvářely se sochy i v životní a nadživotní velikosti (např. Stojící Buddha ve sbírkách Birmingham- ského uměleckohistorického muzea). 

     Buddhistická literatura jako soubor textů obsahuje převážně výklad Buddhovy nauky. Nejucelenější buddhistickou věrouku shrnuje kánon v jazyce páli, sepsaný v 1.stol.př.n.l.na Cejloně. Další zlomky se zachovaly též v sanskrtu. Podávají definice jednotlivých pojmů a kategorií, soustřeďují se na objasnění psychických jevů, morálních vlastností a podmínek dosažení osvobozujícího poznání, určují pravidla chování příslušníků mnišské obce, stručné dějiny mnišského řádu a zlomky starých legend z Buddhova života.

Mniši

     Mniši - požívají vysoké úcty, mají všude přednost, mívají zadarmo dopravu…Žena se nesmí mnichů dotknout nebo jim něco přímo podávat. Buddhističtí mniši se vzdali téměř všeho majetku, mají pouze šafránově žluté roucho, jehlu, břitvu, nádobku na vodu a misku na almužny. Modlí se, vyučují a meditují. Vedou asketický život. Každé ráno vycházejí ven, aby si vyprosili nějaké jídlo. Některé rodiny posílají své chlapce i na výchovu do mnišských klášterů a považují to za čest.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1/ Osvícený v sanskrtu znamená buddha

2/ Kolo života (kolo zákona) jako nekonečného cyklu narození a nových narození, do něhož se dostanou lidé, kteří ještě

    nevstoupili do nirvány. Osm paprsků kola má právě připomínat vznešenou osmidílnou cestu.

3/ rozdělení uvedené v publikaci : Dejiny umenia 4, str. 218

4/ Kolo života, Kolo zákona, Kolo spravedlnosti nebo kolo doktríny

------------------------

Použitá literatura: