F.BACON

Francis Bacon – Eseje. Odeon, Praha 1985; O pravdě, str. 7 - 9

O pravdě

Co je pravda? Zeptal se s úsměškem Pilát, a nečekal na odpověď. 1/ Jsou jistě tací, co se jim líbí měnit názory a co považují pevné přesvědčení za okovy; chtěli by mít svobodnou vůli jak v myšlení, tak v jednání. Ačkoliv filozofické školy tohoto druhu dávno vymřely, je dosud mezi námi něco řečnických duchů, kteří smýšlejí podobně, i když už v sobě nemají tu šťávu jako staří. Proč si lidé oblibují lež? Není to pouze proto, že hledání pravdy je těžké a pracné; a není to jenom proto, že nalezená pravda zavazuje k určitému myšlení; plyne to z přirozené, byť ve skrze zvrhlé lásky k samotné lži. V jedné z posledních řeckých škol se touto otázkou zabývali a stanuli v rozpacích nad tím, co v tom je, že si člověk libuje ve lži, když mu nepřináší ani radost (jako básníkům), ani prospěch (jako obchodníkům); když prostě miluje lež pro lež. Ani já to nedovedu rozhodnout. Avšak pravda je jasné denní světlo, v němž se nejeví maškary, mumraje a triumfální průvody světa ani zdaleka tak vybraně a velkolepě jako ve světle svící. Pravda snad může mít cenu perly,která vypadá nejpěkněji za dne; nemůže však mít cenu démantu nebo rubínu, který se nejlíp rozzáří v měňavém osvětlení. Příměs lži vždycky působí potěšení. Pochybuje snad někdo o tom, že kdyby se z lidského myšlení vyvrátil lichý klam, pochlebná naděje, falešná cena, sen o sobě a podobné věci, mnoho lidí by se proměnilo v bědné trosky, plné melancholie a neduhů, v trosky samy sobě odporné? Jeden z církevních Otců nazval příkře poezii vinum daemonum, tj. vínem ďáblů, protože vzněcuje obraznost; poezie je však pouhým stínem lži. Lež, jež jen tak projde myslí, neškodí; škodí ta, jež se v ní ukládá a usazuje, tedy ta lež, o níž jsme mluvili předtím. Ať už však u lidí se zkaženou soudností a sklony mají se tyto věci jakkoli, pravda, která je soudem pouze sama sobě, učí, že pátrání po pravdě (které se jí vyznává a dvoří), poznání pravdy (které ji má a drží) a víra v pravdu (která se z ní těší) je svrchovaným statkem člověka. Když se Bůh pustil do díla, stvořil nejprve světlo smyslů; naposled světlo rozumu. Od té doby září ve dnech odpočinku jeho Duch. Nejprve vdechl světlo ve tvář hmoty čili v chaos, pak vdechl světlo ve tvář člověka, a stále a napořád vdechuje a vlévá světlo ve tvář svých vyvolených. Básník, jenž se stal ozdobou školy, která jinak byla podřadnější než ostatní, 2/ pravil neobyčejně pěkně: Je potěšením stát na mořském břehu a vidět lodi zmítané vlnami; je potěšením stát v okně hradu a pozorovat bitvu a klání těch dole; avšak žádné potěšení se nevyrovná tomu, když stojíš na svrchované půdě Pravdy (na vrchu, kam nesahá ničí pravomoc a kde vzduch je vždy jasný a čirý) a vidíš omyly a bloudění, mlhy a bouře dole v údolí.To vše arci vždy s podmínkou, že tento pohled bude provázet soucit, a ne nadutost nebo pýcha. Nebe zajisté sestupuje na zem, když se lidská mysl oddává milosrdenství, spočívá v boží prozřetelnosti a otáčí se na pólech pravdy.

     Abychom však přešli od pravdy teologické a filozofické k pravdě společenské. Každý jistě uzná – i když to v praxi neprovádí -, že přímé a čestné jednání je člověku ozdobou a ctí; že mísí-li v ně faleš, je to, jako když přidává bezcennou směs do zlatých a do stříbrných mincí; kov je možná poddajnější, zato se však znehodnotil. Takto se svíjivě a křivě ubírá vpřed had; potupně se plazí po břiše, po nohách nechodí. Žádná špatnost člověka nehanobí víc, než když se ukáže, že je falešný a podlý. A proto Montaigne, zkoumající, proč je lživé slovo tak nenáviděné a opovrhované, velmi pěkně praví : Řekneme-li o někom s plnou odpovědností, že lže, je to, jako bychom řekli, že se vzpírá Bohu a hrůzou se třese před lidmi. 3/ Neboť lež se vzpouzí Bohu a prchá před lidmi. Zrůdnost falše a zklamání důvěry nelze patrně pojmenovat líp, než že to bude troubení k poslednímu soudu nad lidským pokolením. Až přijde Kristus, stojí psáno, nenajde víry na zemi. 4/ 

------------------------------------------- 

Odkazy :

1/ Jan, 18., 38 (evangelium 18 – Zatčení, odkaz 38)

2/ Myslí se škola epikurejců. Ozdobou školy je básník Titus Lucretius Carus /týtus lukrécius kárus/; citát uvedený dále      

    v prozaickém a volném Baconově / bejknově / překladu je z básně O přírodě.

3/ Michel de Montaigne /mišel d montéň/, slavný esejista francouzské renesance; citát je z eseje O lži.

4/ Volně podle Lukáše, 18., 8 (evangelium 18 – Podobenství o soudci a vdově, odkaz 38)

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

autor : Martin D. prosinec 2005       - recenze

Bacon v eseji O pravdě – vysvětluje vztah pravdy a lži. Uvádí, že lidé se uchylují ke lži jen proto, že je to snadnější cesta, než hledat pravdu, nemusí se se lží zabývat dál, mohou si s ní pohrávat. Podle Bacona lež, která jen tak prochází myslí, je neškodná. Horší je lež, která zakotví v mysli a tím může hodně škodit. Pro nás současníky to může být taková záměrná (zákeřná) lež, když chceme někomu ublížit, někoho pošpinit, učinit mu zlo.

Ale zároveň jako by Bacon lež u člověka ospravedlňoval, protože je přirozenou věcí – „básníkům přináší radost“ (tím je snad myšleno, že básníci mohou snít, dělat si nereálné představy, důvěřovat i nedůvěřovat, vypovídat nepravdu/lhát – osočovat i neprávem okolí), „obchodníkům přináší prospěch“ (lži o množství zboží, o cenách..). Tak proč by nemohl lhát člověk? – „když miluje lež pro lež „

Pravdu Bacon považuje za svrchovaný statek člověka – člověk pátrá po ní, chce ji poznat a věří v pravdu. Pravda je tedy něco, co si uvědomuje jen člověk. Ale je skutečně pravda to, že toužíme hledat a poznat pravdu a chceme věřit vůbec v pravdu? Všichni víme, že nemůžeme ani v současnosti hovořit o pravdě absolutní, ta neexistuje. Je jen relativní. A každý má svou určitou pravdu. Hledání pravdy v duchu nového poznání přijme asi každý z nás, ale v některých situacích sami nechceme znát pravdu ( o nemoci, o lidských vztazích….) Možná proto, že by nám mohla přinést zklamání, změnit náš život. A víra v pravdu? Kdo jak to pojme. Obecně můžeme věřit v pravdu, význam má i výrok „ víra tvá tě uzdraví“ – v duchu náboženské víry; věříme v to, že „poznáme skutečnost, pravdu – pravdu boží. Bacon dokládá příměr z bible a cituje Montaigna – člověk na půdě „Pravdy“ (stojí-li pevně na svých zásadách a praví-li pravdu, vidí pak kolem sebe nedostatky – lži, omyly ) musí být shovívavý, soucitný k druhým. Tyto myšlenky Bacon vede ve smyslu teologické /náboženské/ a filozofické pravdy (bůh tvůrce pravdy, filozof mající svou pravdu a hledající pravdu). Bacon pravdu přirovnává dokonce k perlám, které vypadají pěkně za dne. Snad toto můžeme vnímat symbolicky – perly jsou symbolem čistoty, jasnosti. Čili pravá, skutečná, jedinečná pravda je ta, kterou chceme vnímat, chceme znát, chceme mít. Každý z nás ve sporu touží mít takovou „pravou“ pravdu.

Společenská pravda je dána člověku v jeho přímém a čestném jednání. To je jeho ozdobou a ctí, podle Bacona. Proto člověk, který lže a je falešný, vzpírá se Bohu a třese se před lidmi

(Montaigne). S tím musíme souhlasit, ať jsme věřící či ne. Člověk, který lže, pro něhož je lež součástí života, nemůže mít čisté svědomí a určitě si uvědomuje, že jednou vyjde pravda najevo. Možná také je příhodný příměr „ Boží mlýny melou pomalu, ale spravedlivě“. A nevyhneme se spojení – společenská pravda = filozofická pravda = teologická pravda. Vždyť každý má svou pravdu, jak je výše už uvedeno.